Nemusíme do nekonečna naplňovat potřeby druhých, aby nás měli rádi. Důležitá je péče o sebe

Automaticky řekneme „ano“, i když bychom nejraději řekly: „Dnes nemůžu“. „Dnes opravdu nemám na tebe čas.“…

Pomůžeme. Zařídíme. Přizpůsobíme se. Uděláme. Ustoupíme.

Ne proto, že vždy chceme. Ale proto, že nechceme nikoho zklamat.

Mnoho žen bylo dlouhé roky vedených k tomu, že být laskavá znamená být vždy pro ostatní.
Být milovaná znamená být potřebná.
A být dobrá žena často znamená zvládat toho co nejvíc — ideálně pro všechny.

Jenže právě tady často vzniká obrovské vyčerpání.

Protože když se naše hodnota začne příliš opírat o spokojenost druhých, velmi snadno se stane, že samy sebe začneme postupně ztrácet.

Touha po přijetí je přirozená. Každá z nás chce cítit:

že je milovaná
že je důležitá
že někam patří

Když začneme věřit, že si lásku musíme zasloužit výkonem, péčí nebo neustálým vyhovováním, nastává problém.

Pak často:

potlačujeme vlastní potřeby
přetěžujeme se
říkáme ano, když cítíme ne
přebíráme toho na sebe víc, než zvládáme

A postupně se dostáváme do režimu, kdy jsme tu pro všechny… kromě sebe.

Mnoho žen si nastavilo velmi vysokou laťku. Chceme být:

dobré partnerky
trpělivé mámy
spolehlivé kolegyně
ochotné kamarádky

Jenže být laskavá neznamená neustále ustupovat a slevovat ze svých potřeb.

Laskavost je krásná vlastnost, nesmí ale fungovat jen směrem ven, ale i dovnitř. Umět být laskavá k sobě.

A právě to bývá nejtěžší.

Protože říct:

„Dnes potřebuji chvíli klidu.“
„Tohle už je na mě moc.“
„Teď potřebuji myslet i na sebe.“

Odmítnutí druhé osoby v nás může vyvolávat nepříjemný pocit viny.

Jenže zdravé hranice nejsou sobectví.

Jsou důležitou součástí psychické rovnováhy.

Strach z odmítnutí bývá silnější, než si uvědomujeme.

Mnohdy v sobě neseme přesvědčení:

Když nebudu dost ochotná, nebudu přijímaná.
Když nepomohu, zklamu.
Když se postavím za sebe, budu působit sobecky.

Jenže skutečné, kvalitní vztahy nestojí  na výkonu.

Lidé, kteří nás mají opravdu rádi, nepotřebují, abychom se neustále přizpůsobovaly na úkor sebe. Naopak.

Ve zdravém vztahu je prostor i pro naše potřeby.

Dlouhodobé upozadění sebe často vede k psychickému vyčerpání, vnitřní frustraci, chronické únavě, vyššímu stresu, pocitu, že už samy sebe vlastně nevnímáme.

Tělo velmi často jako první ukáže, že něco není v rovnováze.

Napětí.
Únava.
Podrážděnost.
Pocit prázdnoty.

Někdy si až ve chvíli úplného vyčerpání uvědomíme, jak dlouho jsme samy sebe odkládaly.

Tohle je velmi důležité: Odpočinek, klid, péče a prostor pro sebe.

To všechno nejsou bonusy, které si zasloužíme až tehdy, když máme vše hotovo. Jsou to základní potřeby.

Čím dříve si dovolíme přestat vnímat vlastní potřeby jako něco „navíc“, tím větší šanci máme fungovat dlouhodobě zdravěji.

Možná jsme si na to zvykly.

Možná jsme dlouho věřily, že když budeme dostatečně hodné, výkonné a obětavé, budeme více milované.

Jenže naše hodnota nevzniká jen v tom, kolik toho uděláme pro ostatní.

Nemusíme neustále naplňovat potřeby všech kolem sebe, abychom byly důležité, nebo ještě hůř, abychom byly alespoň vidět.

Někdy je tím největším krokem dovolit si uvěřit, že si zasloužíme péči, klid a lásku i tehdy, když zrovna nejsme všem k dispozici.

Protože vztah, který máme samy k sobě, ovlivňuje celý náš život víc, než si připouštíme.

Pokračujte ve čtení…

Další porce zábavy a inspirace pro klidnější mysl a krásnější pleť.

ZE SALONU