Máme čas na všechno, jen nemáme čas pro sebe
Kdyby nás někdo pozoroval zvenčí, možná by dospěl k závěru, že jsme pro sebe nejméně důležitou osobou ve vlastním životě…
Jsme ženy, které zvládnou všechno
Mnoho z nás vyrostlo s představou, že dobrá žena se pozná podle toho, kolik toho zvládne.
Chodit do práce, postarat se o děti, o partnera, o domácnost, o prádlo, o nákupy, vaření, úklid, žehlení, svačiny, rodičáky, učení se s dětmi…
K tomu všemu se ještě od nás zcela přirozeně očekává, že budeme stále dobře naladěné, usměvavé a všem ochotně vyjdeme vstříc s jejich dalšími přáními a požadavky.
Znáte to také?
Někde po cestě jsme zařadily sebe na poslední místo
Vůbec se nedivím, že se někde mezi tím vším stalo, že jsme zařadily samy sebe na seznamu důležitých věcí a lidí až na samý konec.
Úplně dolů.
Stalo se to tak nějak samo od sebe.
Pomalu a nenápadně.
Protože mezi tím vším už jsme neměly čas na to, abychom si toho všimly.
Kolikrát jsme si řekly:
„Nejdřív ještě uklidím, vyperu, napeču, zařídím, pomůžu … a pak už budu mít čas pro sebe.“
A najednou byl večer a na to, co jsme chtěly udělat pro sebe, už nebyl čas.
Čas je to nejcennější, co máme
Ačkoliv si to většina z nás neuvědomuje, ve skutečnosti je čas to nejcennější, co můžeme někomu nebo něčemu dát.
Čas nelze zastavit, nelze ho vrátit, nelze ho koupit a nelze ho ničím nahradit.
Zkuste se teď tedy na chvilku zamyslet…
Jak je možné, že to nejcennější, co máme, bez rozmyslu rozdáváme všude kolem, zatímco s časem pro sebe nakládáme způsobem:
„Je to opravdu potřeba?“
Proč máme výčitky, když máme udělat něco pro sebe?
Ochotně věnujeme svůj čas jiným lidem a věcem, na kterých za měsíc nebude záležet. Nebo povinnostem, které si často vytváříme samy.
Ale když máme udělat něco pro sebe, najednou máme výčitky.
Jako by náš vlastní život měl nižší hodnotu než umytá okna.
Nižší hodnotu než vyžehlené prádlo.
Nižší hodnotu než spokojenost lidí, kteří by si ani nevšimli, kdybychom jednou řekly ne.
Nevědomě jsme se naučily považovat potřeby všech ostatních za důležitější než svoje vlastní.
A přesvědčujeme samy sebe, že na svoje potřeby nemáme čas.
Ne vždy máme na výběr
Ne vždy máme úplnou svobodu.
Ano, máte pravdu.
Existují věci, které odsunout tak snadno nejde.
Práce, rodina a povinnosti existují.
Ale mezi tím, na co si uděláme nebo neuděláme čas, stojí naše rozhodnutí.
Nepříjemná pravda o větě: Nemám čas
Až tedy příště odložíme čas pro sebe kvůli jiným lidem nebo povinnostem, neříkejme si:
„Nemám čas.“
Řekněme si upřímně:
„Neudělala jsem si čas na sebe, protože jsem dala přednost někomu nebo něčemu před sebou.“
Vím, že se to neposlouchá dobře.
Jenomže tohle není výčitka.
Je to velké uvědomění.
Když věříme, že čas nemáme, nemůžeme s tím nic dělat.
Když si ale připustíme, že ho rozdělujeme podle vlastních priorit, najednou získáváme možnost něco změnit.
Nejde tedy o nedostatek času.
Jde o to, že jsme si zvykly dávat sebe na konec seznamu.
Tak dlouho, až nám to začalo připadat normální.
Malý test, který může změnit víc, než si myslíme
Ať už se mnou v této chvíli souhlasíte, nebo ne, zkuste si jen tak pro sebe projít malým testem.
Vezměte si k ruce diář.
A ještě než do něj zapíšete pracovní schůzky, nákupy nebo rodinné povinnosti, zapište si do něj jednu nebo dvě hodiny každý týden jen pro sebe.
Ne jako něco, co uděláte, když všechno ostatní stihnete.
Ale jako pevný, neměnný termín.
Stejně důležitý, jako kdybyste měly schůzku s někým, na kom vám opravdu moc záleží a koho nechcete zklamat.
A potom pozorujte, co se bude dít. 🙂
Dokážete kolem tohoto času naplánovat zbytek týdne?
Bude to pro vás snadné, nebo budete mít nutkání tento termín posouvat nebo rušit kvůli jiným věcem?
Možná právě tady se ukáže, jak vysoko na seznamu priorit samy pro sebe skutečně jste.
A kdo nebo co je vysoko nad vámi.
Čas na "povinnosti" si většinou najdeme. Čas pro sebe opakovaně odkládáme
Chtěla bych vám jen ukázat, že mnoho z nás by bez váhání dodrželo jakýkoliv závazek vůči druhým lidem, rodinným povinnostem, úklidu domácnosti a dalším věcem, které nás ve skutečnosti často ani nebaví.
Jen schůzku samy se sebou, čas, který by nám udělal radost a díky kterému bychom se cítily dobře, považujeme za něco, co může počkat.
Nemusíme být vždy na prvním místě. Stačí být alespoň o kousek výš
Nechci vám říkat, že máte být vždy na prvním místě.
Jen vám chci připomenout, že si zasloužíte být na svém vlastním seznamu péče a povinností o něco výš.
Pokračujte ve čtení…
Další porce zábavy a inspirace pro klidnější mysl a krásnější pleť.
DENÍK JEDNÉ HANKY
KLID A ROVNOVÁHA
PÉČE O PLEŤ
ZE SALONU